Trochu zvrhlá snídaně v trávě

Nastal čas podat zase trochu hlášení, jak si stojíme v té přírodě, jestli nás ještě nespolkla, a tak. Začnu dnešní snídaní…

Jak jsem nedostudovala tvůrčí psaní

aneb

co mi nikdy nekupujte k Vánocům!

Miluju chutney

Čatní. Takové pikantní, sladkokyselé, s ovocnozeleninovou chutí.

Krýsný podzim

Nějak mi to tu zadrhává, že?

No jo, když já se vykecám Inde, a pak už nemám síly psát ještě blog …

Nažrat, a ven.

Nažrat. A ven.
Nažrat. A ven.
Nažrat. A ven…
Ne, to není o zákaznících oblíbeného legendárního bufetu Koruna na Václaváku.

Ráj si představuju trochu jinak

Tak jsem zrovna přesýpala v hlavě rozhovor se Zuzkou, v němž mi kladla na srdce, že já prostě nesmím žádnou mouku, NESMÍM (odkývala jsem jí to, a myslím to upřímně).

… a je to na svetr

Venku se dávno rozednilo. Obvykle v tuhle dobu ještě tvrdě spím, jenže opět! mě probudila Pepina, jak tou svojí černou kočičí pazourou drnkala o žaluzie.