Už jsme to se Zuzkou braly jako samozřejmost, že se nám po zahradě procházeli pávi jako někde na zámku. Sousedovic pávi. Okupovali lavičku, kterou tedy sem tam posrali, a co, c’est la vie, řeknu si Dobytek jeden! a s povděkem to sebereme lopatkou coby výborné hnojivo. To už nebude… Celý příspěvek
Tak dlouho jsem Zuzku strašila katastrofickými scénáři při blackoutu, tak dlouho jsem ji přesvědčovala, jak to není žádná prdel legrace, až se to splnilo. Ale jenom mně. Jen mně, protože Zuzka není doma.
Včera v čekárně u cvokaře:
…dvou již mírně senilních intelektuálek
A někdy rychlá jako blesk.
Včera večer. V domnění, že když to jsou jen brambory, nic se nemůže stát, pustila jsem z rukou otěže svého hubnutí, a přežrala se. Jo, už zas.
Že něco není v pořádku jsem pochopila při první křeči. Zvyklá tomu, že mé tělo sešrotuje cokoli si zamanu, a nic mu není, překvapila mě neviditelná pěst, která mi vrazila do žaludku. Celý příspěvek
20/6/18
V poledne jsem musela suše konstatovat, že u svého psychologa jsem nejspíš naposledy, protože být jen trochu labilnější než jsem, jdu si po rozhovoru s ním hodit lano.
