Tvrdila jsem před chvílí, že jsem klidná

Jenže – už to neplatí.

Máte jedinečnou příležitost vidět na vlastní oči, jak to u mě funguje.

 

Jak funguje životaběh u pravýho a nefalšovanýho pechfógla.

 

Jakmile cokoli vyřknu nebo napíšu jako tutovku, aniž bych přitom třikrát zaťukala (případně vduchu dodala Dá-li Bůh), všechno se posere.

 

 

Odjely jsme domů z kolbenky s vidinou povalování se a ráno rychlého pofackování rozkramařených věcí, než dorazí avízovaná návštěva.

 

A hle – všechno je jinak.

Zuzka u vchodu do domu zbělela a prohlásila, že nemá klíče od pracoviště.

 

A že asi nechala odemčeno.

 

Nebo zamčeno, a klíče v zámku.

 

Zvenku.

 

Na poměrně rušný smíchovský ulici.

 

Kde kromě slušnejch lidí chodí taky pěkná pakáž.

(Jako skoro všude, žejo.)

 

Tohle je Zuzky mánie – v pravidelnejch intervalech, většinou když ráno nejvíc pospícháme, se vrací domů pro klíče od auta.

Já mezitím držím psy a polykám jedovatou slinu, hehe.

 

No, tak jsme prohrabaly tu její zkurvenou tašku (Dámy prominou, ale já tu tašku fakt nenávidím, pokaždý si o ni zlomím nehet!) a milé klíče jsme nenašly.

 

Zuzka se prošacovala od hlavy po paty.

 

Já rovněž.

 

Do toho šacování psi zavile vyli.

 

Prošácly jsme auto.

 

Nic.

 

Šacovala jsem doma, co šlo.

 

 

Psi se zklidnili, ale kočka začala blinkat stravu, kterou jsem jim ještě před prohlídkou připravila, abych se mohla soustředit na hledání.

 

Pes začal žrát, co kočka vyblila (Promiňte, pokud zrovna jíte!).

 

 

Nechala jsem ho.

 

 

Zuzka odjela zpátky do kolbenky, aby zjistila, že v zámku klíče nejsou.

 

 

Buď je potratila někde cestou, nebo je najdeme za týden v hlubinách auta.

 

Nebo je někdo sebral a čeká, až na Smíchov padne tma.

 

Nasrat, milí zloději.

 

Bez práce nejsou koláče.

 

 

Takže odjela k mámě pro náhradní (naštěstí jsou).

 

 

No, a v tuto chvíli, doufám, dokončuje výměnu zámků.

 

Tak asi tak.

 

 

Pechfógl osobně vám přeje klidnej večer.

 

 

Ten obraz, co jsem slíbila sem dát, dovalím kdyžtak později.

 

Někam jsem totiž položila foťák.

Jdu ho hledat…

 

 

 

Ve 22:07 byl foťák nalezen, takže blejskám (a blbě, s leskem, nechce se mi lovit stativ a koumat, jak na to) ten můj novej obraz, tady je, a po anabázi s výměnou zámků se na nic víc nezmůžu. Jen pozdravit zuzi a Skrblindu, který jsem tu někde četla.

Nerudovka

(Utahanej smajlík odcházející aspoň na chvilku natáhnout pérka)

14 komentářů: „Tvrdila jsem před chvílí, že jsem klidná

  1. Hledej šmudlo! Já som ten velký techničák nenašla.Mesiac som zkúšala svoju obvyklú stratégiu,keď „akože“ nič nehladám a ono to hladanú vec nakoniec prestane baviť skrývať sa a vylezie sama.Lenže tentokrát nič,dokonca som sa uchýlila aj k úklidu a ketegorizaci všetkých dokladov ,našla som i vysvedčenia zo ZDŠ,len ten techničák nie.Po mesiaci som kapitulovala a po zaplatení 400 Kč mi vystavili duplikát.

  2. Šmudly už nejhledaj, Aní, šmudly prostě vyměnily zámky (rezignující smajlík, nabírající znovu dech)

  3. Tak dnes si můžeme podat ruce. Já měla též den stojící za prd. Za velký PRD, snad už bude zítra a pozítří klid. To přeju vám a taky sobě… ach ty klíče… stále je hledám, ale zatím vždycky najdu. Mám na nich růžový trojúhelník s číslem. Plastový, ten co mají krávy v uchu. A ty klíče v našem městě každý dobrý obchodník zná. Několikrát byly zapomenuty v košíku, na pultě nebo kdekoli. Mám zvyk je nosit v ruce a pohupovat si s nimi.:o))))

  4. Tak už jsem zpět……a už nevím ani jak se jmenuju. Jo, kolbenka je zabezpečená, ale byla to fuška. Ve zkratce – z kolbenky domů, pak do kolbenky, k mámě pro klíče, pro zámky do Tesca, neměly, do Baumaxu, do kolbenky, domů, cestou zjištěno, že je zabezpečení není stoprocentní, volat známým, kdo má doma zámek (obchody už zavřené), jet ke kámošce – jela se mnou ona i její namol opilý přítel, kolbenka, výměna zámku (já, přítel se jen motal a blekotal, že to nepůjde), přátele zpět k jejich baráku a konečně domůůůůů. To všechno mi trvalo 3 hodiny, jezdila jsem Prahou nepovolenou rychlostí, nepřipoutaná a cestou jsem telefonovala. A stalo se to proto, že si Kashika dovolila napsat, že budeme mít klidný víkend. (utahaný, pomalu se zklidňující úsměv, spíš škleb)

  5. V Tescu zámky neměly, protože tam byly samý potřeštěný holky, který nevěděly nic.V Baumaxu měli, tam byli ochotní kluci.To jen navysvětlenou toho y.(úsměv)

  6. Ouplně to vidí, jako bych to zažila já. Můj průkaz zdravotní pojišťovny se ovšem našel, i když jsem byla přesvědčená, že na něj někdo čerpá zdravotní péči v Africe, můj chlap ho našel v den, kdy mi přišel nový. A víte kde? No tam, kde průkazky normálně dáváme. Já to nechápu. A dnes jsem dala vařit kafe, napustila presovač, zapla… a když jsem se vrátila, kafe nikde. Obešla jsem všechny, prej si ho nikdo nevzal. Nešlo o to kafe, ale že jsem zkrátka blázen, který neví, co činí.

  7. Tak jsem obraz našla, psala jsem koment a šla po příspěvcích odzadu. Líbí se mi, když vidím kočky a starého pána, tak mám asociaci na Hrabala. Třeba na to autor myslel. Někde jsem vzadu na tvém blogu viděla na fotkách tak mimochodem stěny bytu a byl nebo byly? tam tuším i jné/ý obraz s pomalovaným rámem??? to je jen matná vzpomínka, protože jsem se na tý fotce dívala na úplně něco jiného …

  8. Zuzi, jo, jeden obraz z pomalovaným rámem tu ještě máme, ale dám ho pryč, nelíbí se mi. Tenhle vypadá na obrázku blbě, jinak není tak výraznej. Někdo třeba čekal velký umění, ale já mám v tom hektickým světě ráda zastavení u „naivních“ obrázků, nějak mě to nabíjí klidem. A jak říkáš – nějakej Hrabal v tom taky asi bude, ta atmosféra.Jinak pokud někde vidíš fotky kousku našeho bytu, už jsem to psala, že byl koupen i s vybavením (kromě knihovny), který naprosto není podle našeho gusta, nicméně teď nemáme ani čas, ani nervy a ani chuť investovat do změn. Ale bude, doufám. (zasněnej úsměv)

  9. Jo, a ještě jsem nevysvětlila Majce toho Modiglianiho, když už zmiňuju obrazy – zrovna jako nemám ráda v bytě kopie a napodobeniny Mona Lisy, nemám ráda ani nic jinýho. Tohle popření mýho já je proto, že to maloval jeden hodně nadějnej student, a my jsme to od něj koupily, a je to malovaný takovou lehoučkou rukou. Takže to nemá být jako obraz, tvářící se, že je to skoro pravej Modigliani, ale jako takovej oltáříček šikovnýmu klukovi (ufff, hihi)

  10. Hmotně jo, bohatě taky. Jen to holt není v penězích. Nemůžeš, Majko, všechno hned přepočítávat na peníze. Ber to tak, že co sežereš, to Ti nikdo neveme (smajlík, jdoucí si vyčistit zuby po pozření dalšího čokoládovýho bonbónku)

  11. Je krásnej, ten obraz… moc se mi líbí… Jeden s nějakou vychrtlou afričankou na žlutém pozadí mám pověšený v ložnici před postelemi. Když na něho mrknu, což je denně, když otevřu oko, tak si hned vzpomenu na jednu trhlou kamarádku, která tak krásně píše, kreslí, huláká, posílá do tam… chjo, je krásná jako ten obraz (hooooodně vysmátý smajl)

  12. Náš pes se dneska po mlíku posral, takže pro jistotu ho nepiju ani já. Konve uklízím a dávám si mléčnou pauzu, hihi.Hele, a to vona je tam furt ta afričanka? I když jako…no, šak víš…Já jí totiž do očí vmontovala malinký kamerky, a do uší odposlouchávadla. (Tak, a to by v tom byl čert, haby se ve Vopavě souložilo, hihihihihihi)

  13. ad mlíko… nic pro mě… též po něm seru… ale pokaždý, hihi, tak už ho vynechávám úplně… obraz se mi líbí, taky bych si ten jeden jedinej co mám měla konečně pověsit… jsou na něm, světe div se, koně (vyjevenej smajl)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s