Čtvrtá hodina odbila…

…chvalte všichni Hospodina

 

 

Sere mě Zuzka.

 

Mám potíže se Zuzkou.

 

Velký.

 

Ona má nejspíš problém.

 

No a potažmo pak i já.

 

Nevím.

 

Nechápu to.

 

Nějakej její předek asi musel být hlásnej.

 

(Možná, že byl i klásnej, hihi.)

 

 

Já si prostě večer sedím u počítače.

 

Klidně si surfuju, hraju karty nebo něco, a mám takovou pohodičku.

 

V hodině mezi psem a vlkem.

 

Když se konečně uprdelily kočky, usnuli psi, ptáci venku neřvou, zkrátka klídek.

 

A já si to užívám.

 

 

Najednou cvakne klika od pracovny a na prahu se zjeví Zuzka v dlouhý noční košili po babičce.

 

A řekne:

 

Jsou čtyři.

 

A zatváří se jakože jsem jí vyvraždila všechny králiky.

 

Někdy hlásí víc, někdy míň, podle okolností.

 

Bože, jak já to nenávidím!

 

Okamžitě se mě zmocní pocit, že jsem něco provedla, a že musím rychle všeho nechat a jít spát.

 

Ačkoli se mi nechce jen tak ležet a koukat do tmy.

 

 

 

Dneska ráno jsme zase probíraly to mý (ne)spaní, a Zuzka povídá:

 

Jen počkej. Já ti na ten kompjůter namontuju nějakej spínač. Ve dvanáct hodin to udělá CVAK a kompjůter se ti vypne.

 

 

Jo, já na to. A pak z pracovny uslyšíš DUP, a můžeš si jít posbírat zbytky spínače.

 

 

Tak ale teda odlepím zadek od židle (stejně už mám přetrženou niť), a když odfláknu nějaký to mytí, nasunu se pod studenou pokrývku (v ložnici kuli kytkám netopíme).

 

Z důvodu péče o svěřenýho psa radši ani nerozsvěcím lampičku a nechám si zajít chuť na čtení, protože světlo je pro jmenovanýho jednoznačnej pokyn, že se bude něco dít.

 

Že si spolu budeme hrát.

 

Kousat se.

 

Přetahovat se o bůvolí kůži.

 

Že bude prča.

 

(Horší je, když se mi chce kejchnout, protože to pak vystřelí i on, i fenečka Káča, i kočky, a nakonec i Zuzka. Tak se radši šimrám jazykem na patře a někdy to vyjde, že jako nekejchnu.)

 

 

Teddy je zalezlej u Zuzky pod peřinou, ale jakmile vyčuchá, že jsem přítomna, přeleze ke mně.

 

Někdy ne hned, někdy si třeba dvě tři minutky počká, aby si nezadal.

 

 

Obrátíme se k sobě zády, oba zaujmeme polohu písmena C (teda malilinký céčínko a velikánský céčko) a snažíme se myslet na nějaký pěkný věci -já na výhru ve sportce, on asi na pořádnou kost z vola- , aby nás ukolíbaly do spánku.

 

Kolikrát i přes děravý tričko, co v něm spím pyžamo cítím, jak hřeje jako kamínka. Někdy mi to vadí a odtáhnu se, ale on ze spaní odfrkne, povzdechne si a zase na mě přimáčkne ty kulatý psí zádíčka.

 

 

A najednou je ráno.

 

A Zuzka mě nemůže probudit a dostanou mě z postele teprve až mě ten blbej blbej blbej pes několikrát kousne do ruky.

 

Vstávám jako zmlácená a svatosvatě si slibuju, že večer už fakt půjdu spát brzo.

 

Jenže pak přijde večer, konečně se uprdelí kočky, usnou psi, ptáci venku přestanou řvát, zkrátka nastane klídek, a mně se do tý postele nechce a nechce.

 

A surfuju a píšu a hraju a užívám si to, a kdyby se na prahu nezjevila hlásná trouba, zapomenu jít spát.

 

 

Já vím, je to nerozum.

 

Dneska ale fakt půjdu dřív.

 

 

Tak dovi, čumáčci, brou noc!

 


19 komentářů: „Čtvrtá hodina odbila…

  1. …hihi se picnu, jak jsme si podobný(a nejen figurou). U nás pro změnu k ránu,kolem druhé, třetí hodiny,projde Honza(cestou na onu místnost) a houkne na mě v polospánku, jak mi jdou karty. To je pro mě signál, že mi už lepší nepůjdou a jdu se hodit do kanafasu. Kuško, procházíme dalším stádiem závislosti, hihih… a ten net nedá pokoj a nedá pokoj.

  2. Někdy je to krásný nespat. Taky mne to postihuje. A já doma nemám žádnou (-ýho) hlásnou (-ýho) troubu, hečte! V noci je všechno trochu jinak – ten nádherný tajemný noční klid nic nemůže nahradit.

  3. Skrbličko, žéééé?! *smííích*Charmin, jojo, když se nemusí vstávat, je to nááádhera!!! *úsměv*

  4. Joo, tak to já bych mohla spát furt, ať už jdu do postele po večerníčku nebo nad ránem… Ale holky, nehádejte se, jo?Btw. Proti kýchání je nejlepší dát si prst pod nos (jako lehce tlačit na takovýto mezi nosníma dírkama a já nevím, jak se to odborně jmenuje, ale rpý je tam nějakej nerv či co). Bylo to v Knoflíkářích. Fakt to pomáhá!

  5. Já tohle dělám chlapovi taky (i když on neponocuje pravidelně), vím, že je to hrozné *stydík* ale můžu se aspoň omlouvat tím, že máme počítač ve stejné místnosti jako postel, takže mě opravdu budí.

  6. No jen si postěžuj, jak Tě v noci ruším. Ale když projdu kolem a neřeknu nic, ozve se : Zuzííííí, kde jsi? Ty jdeš kouřit? Proč neřekneš? A když se vůbec neprobudím, přijde mi sahat na čelo, jestli jsem živá. :-))A že se tvářím, jako by mi vymřeli králíci? A víš, jak se tváříš Ty, když Tě ráno, nevyspalou, budím? Jako bys měla jít těm králíkům dávat umělé dýchání :-)))))))))Looney, my se nehádáme, my se tomu vždycky ráno smějeme :-))))))))

  7. Ahoj lidi,……díky za návštěvu. Jo, šla jsem do sebe a musím uznat, že kdyby to bylo obráceně – kdybych byla já, co se v noční košili plouží kolem, asi by ze mě taky bezděčně vypadlo: Co tu ještě děláš?! Jsou čtyři, mazej spát!Asi jóó.Missi, Dost dobře si neumím představit, že by Tě Zuzka takhle hnala do postele, a Ty bys k tomu mlčela! *smííííích*

  8. Internet je strašná závislost…nigdy sem to nedokázala pochopit u svých kámošů a známých a nakonec sem dopadla jako oni…

  9. Chápavý smích. Můj pes, když si dovolím se odtáhnout, tak si ještě tak trochu mlaskne, než se znovu přilepí. Ale teď konečně „stařenkovatím“, mění se mi zkrátka hodiny. Takže radostně usínám někdy kolem deváté hodiny, a je fakt, že občas už jsem v té hodině mezi psem a vlkem vzhůru. Ale to už jsem vyspaná. Nebo skoro. Stařenkovsky chápavý úsměv.

  10. Ale největší peklo je, když někdo je vzhůru, a musí být vzhůru bez kýchání a bez světla, a bez kafe a bez cigára a bez internetu. To je potom na mašli, taková nespavost, při níž se jenom civí do tmy.

  11. Jenio, s poslední poznámkou naprosto souhlasím, bože můj, to musí být drama, taková nespavost. U internetu, kafe a cigára se to nespí mnohem líp, chichi.Jinak Tvé psí ležení je k popukání, to psí mlasknutí (znechucení, že se hýbeš?) úúúplně slyším!!!! *smííích*Looney – nezapomeň, že beru ty kreténky, tak bodejť bych se ráno vesele nesmála, muhehe

  12. taky sem byla hlasnou troubou – bejvalej sedel u compu ve dne v noci a rano byl akorat protivnej (fakt protivnej), ze musi vstavat do prace. Zprvu jsem zkousela zensky lesti a tak, ale pak jsem zkoncila jako neprijemna hlasna trouba – mozna spis bachar…: „Tak pudes uz spat?!!??!!“JJ – ted ziju sama a chodim spat kdy chci a vstavam (o vikendu) taky kdy chci. A reknu Vam, ze kolikrat jdu spat treba v osum večír, dyš se mi chce:-)))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s