Jsem zoufale prázdná, vraž do mě něco!

Malé pojednání o jídle a toleranci

 

Myslím, že něco v tom smyslu by řekla naše lednička, kdyby uměla mluvit.

 

 

V prázdnejch přihrádkách se mezi sklenicema se zbytkama okurek, dávno načatým mlíkem v tetrapaku, dvěma vejci, napůl vypotřebovanejma kelímkama s hořčicí a skleničkama s domácí (i zahraniční) zavařeninou prohání meluzína a smutně lká a štká.

 

A s nostalgií vzpomíná na lepší časy.

 

 

A ne, to kecám.

 

Naše lednice žádný lepší časy nepamatuje.

 

Ani na Vánoce se v ní zásoby moc neohřejou.

 

 

My můžeme nakoupit ….já nevim …. hory jídla, a vždycky to

 

prostě

 

do mrtě

 

vyžereme.

 

 

Zuzka to svádí na mě, že já, že ona teda ne.

 

Ale kecá.

 

Já bych kolikrát na to jídlo i zapomněla, nebo dokonce na dezert po obědě, ale ona najednou řekne:

 

Chtělo by to nějakou sladkou tečku.

 

No, a to je jasný, že se toho hned chytnu jako hovno košile a moje úchylná fantazie se začne roztáčet do vyšších a vyšších obrátek až skoro bzučí jako zubařská vrtačka.

 

Co bych….

 

…áááách….!

 

 

Nakonec to dopadne stejně jako jindy – dáme si do misky piškoty, na to vyklopíme nějakej kompot, a na něj ještě pudink.

 

Pokud teda nějakej je.

 

(Bože, než se rozhodneš potrestat mě za obžerství, uvědom si, že já ten pudink nechtěla! )

 

 

 

Jinak teda máme ve výživě, myslím jako v druhu potravin, hrozný výkyvy.

 

 

O pravidelným přísunu potřebnejch složek nemůže být ani řeč.

 

Prostě – když je co, tak HRC!, pojď do mě, a když není, tak ….

 

….tak…

 

…no, tak teda PRC!

 

(Aby se to rýmovalo.)

 

 

V určitý fázi vyhladovění začne bilaterální jednání o tom, kdo půjde nakoupit do Alberta vedle baráku.

 

A když se nedohodneme, protože Zuzka zahudrá, že ona byla dneska nakoupit už dvakrát a já ani jednou, tak jdu vymést rohy mrazáku.

 

Pokud jsem úspěšná a vydoluju pár kousků zeleniny, uvařím Jarní polifku.

 

Tuhle jsem dělala krupicovou s vejcem, ale nějak mi ujela ruka s krupicí.

 

Pak jsme si to ohřívaly k večeři, a já povídám: Tyvolezuzi, ona v tom stojí lžíce.

 

Zuzka odpověděla, že to vůbec nevadí, že se aspoň pořádně nasytíme.

 

To je přístup, co?

 

To byste, dámy, braly, co?

 

Áááááále, nedám!

 

 

 

Po polifce jsme si radostně vzpomněly, že máme v batohu od Zuzčiny mámy sýry a jahody, oboje čerstvě přivezený z Francie.

 

Jahody velký jako pěst, voňavý a rudý a byl by až hřích je nerozmašírovat s cukrem a nenakydat na palačinky. A dotvořit  šlehačkou (pro kterou se Zuzka uvolila skočit, když já jsem vyráběla palačinky).

 

Stydím se, hluboce se stydím, ale já jich sežrala sedm (slovy: sedm)!

 

 

Se sýrem to bylo poněkud horší.

 

Trochu to mezi náma kvůli tomu sýru zaskřípalo hned následující ráno.

 

Nevím, jestli ten typ znáte, jmenuje se COEUR DE LION, a já odmítám… odmítám… s kýmkoli, kdo ho konzumuje, v tu chvíli sdílet společnej prostor.

 

To jsem i řekla Zuzce, když to rozbalila a nakladla na chleba s máslem, že to je smrad, že by jeden pad, a jestli by nešla posvačit jinam.

 

Ale vždyť to krásně voní, jako houby, zakroutila Zuzka hlavou a pustila se chutě do jídla.

 

Jo, to jo, jako hříbek. Ale nejspíš se u něj vysral koloušek, opáčila jsem.

 

 

A chtěla jsem dodat ještě něco jedovatějšího, jenže pak mi došla jedna věc:

 

Když do sebe fedruju svý oblíbený olomoucký tvarůžky, Zuzka nejen že nepindá, jak to smrdí a ať táhnu na balkón, ale

ona mi ještě

 

popřeje

 

dobrou chuť!

 

 

A pěkně se na mě usměje.

 

 

 

 

No a vo tom to je.

 

 

 

Tak pěknej den, čumáčci.

 

 

 

A  dobrou chuť!

 


 

 

 

 

 

22 komentářů: „Jsem zoufale prázdná, vraž do mě něco!

  1. Fuuuj, můj muž taky žere smradlavý sejry, akorát holandský, a ty smrděj jak mrtvola ve vlhkým sklepě! A taky salám, co smrdí jak ponožky! Vždycky vyhrožuju, že už mi nukdy nedám pusu… ale nakonec se nějak zapomenu 🙂

  2. Katchabo,……no ale to je úúúúchylné!!!!! (Samozřejmě Ty, že nejíš sýry a salámy, mužíčka zdravím) *smííííích*

  3. Moje lednička se moc směje a mává vaší ledničce načatým žervé, načatými nakládanými papričkami, nenačatou játrovkou a kočičí konzervou se zapíchnutou vidličkou.

  4. Jůůůůů, hihihihi,..…na kočičárny s vnořenou lžící jsem úúúplně zapomněla, no to je jasný, to je jasný. Naše lednička se hluboce klaní té vaší, uctivé madlapolíbení!!! :-)))

  5. tyjo.. naše lednička je na tom chudák podobně.. věčně prázdná a když je náhoduo chvíli plná.. tak to nevydrží.přece jen, jsme tři sladké dětičky ve vývinu a tatínek fyzicky pracuje.. neni to tak těžké pochopit, ne?;)

  6. Ha….A co te cokolade-s oriskem,bez orisku,nugatove{mnammm}zmrzline,apd..co si vecer davame v“Co to bude“{mislim na vecerku}?

  7. NahodouCoeur de Lion krasne voni ! Ale prece jen je rozdil mezi lednickou kde opravdu NIC neni, a takovou, kde prece jen, s usilim, clovek neco vydoluje….Dokad tohle jde, nakoupit se nechodi :))

  8. Jejdamane, to mi něco připomíná… naše kolejní lednička – jenže s tím rozdílem, že ta je neustále opticky narvaná, protože k dojmu narvanosti stačí sklenička hořčice a zavařovanejch houbiček, oboje tam je od října na největší krizi… ale prakticky je prázdná, protože co tam dáme, to je do dvou dnů pryč… a teď krz ten vítr a hnus venku ani není moc šance, že bysme to doplnily, kdo do toho má lízt.. ach jo, bídně pojdem hlady, to jsme to dopracovalya dobrýho, jako fakt DOBRÝHO… jahody, šlehačka? ani fň… jen mě u Tvýho čtení popadly chutě.. ach jo, jdu si smutně hlodnout kyselýho zelí, to je úděl nás chudáků študáků =o)

  9. Ahoj lidi, tak už jsem se konečně vydala na vaše blogy. A musím konstatovat, že píšete jeden líp než druhej, ach jo, já stagnuju, cotojecotojééé?! :-))Ladule, já už tam byla, vzkazu jsem si fšimla, hihihi.

  10. Teda já mám pocit, že naše lednice jsou příbuzné. Jen naše holka když přijede na víkend, tak si před tu naši stoupne a zamilovaně do ní hledíc zjihlým hlasem povídá: „Tady je tak krásně!“Tak nevim, vyžraná asi není to stejné jako VYŽRANÁ…

  11. U nás je teda vyžranej spíš špajz. Třeba čokoláda v něm nevydrží ani do druhýho dne. Holt Kash, máme asi velkej výdej energie a ta se musí doplňovat (nebo se tímhle aspoň můžem utěšovat).

  12. Tak prcu nás je problém, že v té ledničce je furt něco, co nestačíme užrat, takže to tam prodělává jakousi inkubační dobu, než to můžu s klidným svědomím vyhodit. Vařím jak pro regiment, nakupuji jak pro dva regimenty. Pak mám vycházet s penězi. Tak prc, no. Smííích.

  13. hihiKoukám, že se tady zdraví prázdné ledničky. Tak tady mává lednička nafouknutá k prasknutí, ale tu hrachovou kaši a staré pomazánky už bych opravdu z ní mohla vyhodit, aby si s ní ostatní lednice kamarádily.

  14. Mám Vaši příbuznouttedy resp. příbuznou Vaší lednice… neb ta moje se chová stejně… taky je furt prázdná:-) určitě to budou příbuzný…bohužel:-)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s