Dneska v noci v jednom paneláku

Pojednání o látání

 

 

Ne, žádný létání (i když odletět se mi už pak taky chtělo), řeč je o látání.

 

Štupování.

 

Spravování děr.

 

 

Oddávala jsem se v noci na balkóně svým kouřícím orgiím a trošku jsem si řezala do balzovýho špalíčku.

 

Vždycky, když kouřím na balkóně, sedím v hoblinách a  jemné dřevité drti (kterou pak rozšlapu kde se dá, a kam to nestihnu zatáhnout já, roznesou to zvířata).

 

Budu muset dávat bacha, aby mi tam nespadlo žhavý, to bych měla patrně problém, v tomhle suchu by to jelo.

 

Jak si tak pokukuju po okolí,  u koho se ještě v tuhle nekřesťanskou dobu svítí, padl mi únavou zakalenej zrak na síť, která nám chrání kočenky, aby nevypadly.

 

Mimochodem – ta síť byla první, co jsme si se Zuzu pořídily ihned po koupi bytu, a vyšla nás na pěknejch pár tisíc (tuším asi devět).

 

A zjistila jsem, že na několika místech jsou prokousaný díry, kterýma by propadla i doga, kdyby chtěla!

 

Hrůzou jsem úplně zcepeněla a hned po odcepenění letěla zkontrolovat kočky, esik jsou v bezpečí.

 

Jo, válely se v pracovně, svině nenechavý.

 

 

Bohužel jsem nenašla vlasec, kterým Zuzka už pár menších proluk zalátala.

 

Po usilovným hledání jsem ale v nářadí objevila aspoň drátek, takovej ten na drátování hrnečků a podobně.

 

Pak jsem se na chvíli zamyslela, esik ty díry mám zacelovat, zda mě náhodou nenapadne přece jen skočit, páč mě občas některý lidi serou tak, že ty chutě někdy mívám.

 

Tak aby to nebyla zbytečná práce.

 

Když jsem došla k názoru, že život je i tak nádhernej, a že beze mě by svět nebyl ono, dala jsem se do látání.

 

 

Látala jsem, látala a látala, a u toho kurvovala a bohovala, co se do milejch koček vešlo.

 

 

Ty se mi začaly plést pod nohy, protože milujou noční světlo na balkóně, který zase milujou noční můry. A taková můra na vidličku, to je žrádlo.

 

Pak se najednou silueta protějšího domu začala zbarvovat do ruda a než by člověk řekl švec, objevilo se pondělíčko jako malovaný.

 

 

Suma sumárum: 

 

Ponožky míváme děravý, ale náš balkón je zadrátovanej, že by neproklouz´ani brabeček.

 

 

Na chvilku jsem odpadla do kanafasu a dnešek si asi pěkně protrpím, ale vím, že to je pro dobrou věc.

 

 

Pro ty, co mám ráda. 

 

 

A vám, čumajzové, přeju krásný červenomodrý pondělíčko, a abyste vždycky měli po ruce někoho, kdo vám tu prokousanou síť zalátá a pak vám nalije do misky trošku smetany (aby vám ty můry líp klouzaly do krku).

 


 

 

 

 


 

Reklamy

15 komentářů: „Dneska v noci v jednom paneláku

  1. A nechcete místo skákání skrz síť zkusit někdy vylézt na komín? Já lezu někdy od března a je to super lék na deprese. Stačí 40 metrů výšky bez jištění a člověk se drí života/kramle jako klíště.

  2. Martino,já vím, že to je hrozný a otravný, ale bohužel jste naše „děti“, ať je vám pět nebo padesát :)))Tak se prosímtě DRŽ !!! a nelez na tom komíně moc na kraj!!! :)))

  3. Tedamámo :-)))Martí, koukala jsem na to teď asi hodinu, pročetla jsem pár stránek… No…jako…chápu ten adrenalin, chápu kdeco (včetně pocitu …souznění), ale …JSTE TOTÁLNĚ UJETÝ.

  4. Já vím, kdo to je – to je přece stárková z Postřižin, Hrabalova maminka. Že jo?Kash, chtěla jsem se zeptat, co se změnilo od našeho posledního setkání, že by ses dokázala protáhnout mřížkou balkonu?

  5. Ještěrko, hele, já Ti taky nenadávám za roztahováky, i když mám třeba zrovna zánět středního ucha :-))))))Romy, kdyby to byla „jednokusá“ mříž, tedy mříž z jednoho velkého oka (maximálně dvou), určitě bych se protáhla. Čili – má odpověď zní: Všechno při starém :-))))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s