Věci mezi nebem a zemí

Ke komínářům by mě asi nevzali

 

V diskuzi k minulýmu článku je vloženej odkaz na komínáře.

Kdyby ho tam, takovejhle odkaz, dal někdo jinej, nejspíš bych mu nevěnovala moc pozornosti.

 

Co mně je do nějakejch komínů, žejo.

 

Jenže Martinka je dcerou jedný mý moc oblíbený sousedky, tak jsem se tam koukla.

 

No, tak teda…

 

 

Jsem introvert peciválového typu a jestli něco nesnáším, tak je to zvednutá hladina adrenalínu, ať už v mý osobě, a nebo v jiný.

 

Nenávidím to.

 

Nemusím všechny ty aktivisty typu: Poté, děcká, skočíme si z mostu/ vylezeme na skálu/ přeplaveme na druhej břeh atd.

 

Hrůůůza třepe kurníkem!

 

Ale – protože se jedná o Martinku- vzala jsem to poctivě.

 

Přečetla jsem kdeco.

 

(Něco přečíst ani nešlo, tak jsem to několikrát přeslabikovala.)

 

A prohlídla jsem si fotky i na stránkách dalších komínářů.

 

 

Jo, objevilo se malilinkatý něco.

 

Cosi.

 

Vzpomínka na mládí.

 

Když jsem ještě nebyla peciválem.

 

A v těch vzpomínkách to zacinkalo.

 

Objevila se stará parta, staří kamarádi.

 

A já – štíhlounkej drobounkej podvyživenej chudáček.

 

(Tímto plivu na hrob tý svini vychovatelce z ozdravovny v Počátkách u Pelhřimova, pokud již madam nežije. Pokud ano, naplivu později.)

 

A vybavuju si, jak jsem v kamenolomu mezi Mezibořím a Litvínovem visela v půlce skály a nemohla tam ani zpátky.

 

Jak jsem si zašprajcovala nohy mezi dřevěný hrazení balkónu a (schválně, jen tak) visela si hlavou dolů ze 4. patra.

 

Jak jsem vypila brčkem flašku ru …a ne, to už sem nepatří.

 

Pokaždý to bylo vzrůšo a bezva!

 

Akorát jsem, mláda a blba, netušila, že to je ten adrenalin.

 

 

Tak mi došlo, že s partou lidí, který má rád, člověk udělá, dokáže a překoná ledacos.

 

A rád.

 

A těší se na to.

 

Já vám pocítila takovou závist a nostalgii, že bych se hned k těm komínářům dala taky.

 

Pro ten pocit.

 

 

Jenže nevím, jestli by mě vzali, když…

…nevlastním pracovní nebo speciální prekiontrické rukavice

…neumím vypočítat rozteč kramlí, natož pak tedy výšku komína

…nevlastním metr (možná bych někde vyhrabala krejčofskej)

…mi otejkaj nohy

…bych se asi už dneska nevešla do ochranný klece kolem žebříku

…by v mém případě nebylo možno aplikovat metodu prostorového míjení sestupujících (takto široké komíny patrně neexistují)

…nevlastním dokonce ani xandály

…neumím držet hubu jazyk za zubama, takže bych porušila Komínářskej kodex ajncvaj (Protože promiňte, ale abych vylezla na komín a nikomu o tom miliónkrát neřekla, to bych nevydržela, a abych na tom komíně nevyryla svůj monogram, to asi taky ne.)

…trpím závratí

 

 

Ale možná….opravdu možná….někdy v příštím životě…si nějakej ten komínek taky dopřeju.

 

Uvidíme.

 

 

Martí (a vy ostatní šílenci komínáři), a Ty, než se propracuješ k jiný životní etapě, se aspoň koukej držet rady, co Ti v diskuzi napsala Takymama:

 

 

Tak se prosímtě DRŽ !!! a nelez na tom komíně moc na kraj!!!

 

 

A totéž platí i pro vás, čumáčci.

 

 

Pevně se držte a nelezte ke kraji.

Reklamy

11 komentářů: „Věci mezi nebem a zemí

  1. Teda já jsem ten adrenalin nevyhledávala ani v mládí. Asi jsem byla srab. A jsem pořád.Takže na komín mě nikdo nedostane ani v příštím životě.A nemysli si, že Tebe na něj pustím. Adrenalin v podobě strachu o Tebe taky nemusím.:-)

  2. Já se držím, i když sedím v křesle. Komín ani náhodou. Nestíhám, mám skluz, byla jsem pár dní mimo a teď abych jen četla a četla:-)

  3. Haha, taky mě nejvíc zaujalo to pití rumu brčkem 🙂 Jednou jsem vypila pivo brčkem a uplně mi to stačilo 😀 A komín, ten bych si teda rozhodně nedala, brrr.

  4. Čauky, nikam nelezu, nic nepiju, jsem nemocná (alergická reakce na ty kousavý svině mochyně nebojaksemenujou ty lítavý zahradní kurvy), psi dtto, ozu se později, teď se drbu. :-)))Hezkej den!!!

  5. To já se zase cítím velice poctěna, že taková veličina jako Kashika mě dokonce cituje!!!Ó, díky veliké, převeliké :o))), moje sebevědomí až nezdravě rozbujelo!!!

  6. Martí, to jsem moc ráda, že seš ráda. Však jste taky už napořád mí nejmilejší sousedi :-)Tedamámo, teda…! :-)))

  7. Tyjo, nevedela jsem, ze neco takoveho jako kominari existuje. Je to super. Asi. I kdyz pocatky kominarstvi jsou zdokumentovany uz v Postrizinach, ze? :)Jsem zvykla vsechny outdoor aktivity delat se psy, ale tohle by se jim asi moc nelibilo 😦

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s