Už by se mělo myslet na semena

Jaro je za zatáčkou!


Bude se sejt, holky!

 

Už jsem vám vyprávěla o naší mum a její zahradě?

Ne?

 

No tak tedy:

 

Naše máti nejdřív měla jinou zahradu, než má teď.

 

Krásnou. Samej ovocnej strom, samá jahoda, malina, rybíz, angrešt, kedlubna, samý klíště a co já vím co ještě.

Jeden čas tam chovala i krůty, páč měla velký voči a malovala si, jak to vykrmí, pobije, a masa naděláme. Pak to dopadlo tak, že za ní holky chodily jako psi a hudrovaly jí do ouška cosi o krůtím životě a přátelství až za hrob.

Pamatuju si na dojemnou scénu, když kopala svépomocí studnu; stála po obočí ve výkopu, a krůty srocený kolem jámy pobrukovaly krůtí písničku, aby jí šla práce líp od ruky.

A když už byly tlustý tak akorát a mělo dojít k tomu, novitečemu, tak to máma nesla strašně těžce. A nikdo to maso nežral, a ona už teprve ne.

 

Ta chalupa (teda píšu chalupa, ale správně je zahradní domek, nepředstavujte si žádnej statek) byla, z pohledu majitelky těch krůt, na velmi strategickým místě – na kopci.

 

Když člověk pominul to, že než se doškrábe tím krpálem k chalupě, pětkrát se mu zujou boty, bylo to príma. Za zády pole a lesík, před sebou výhled a tudíž i přehled o pohybu obyvatel. Což se máti šiklo, protože nebyl den, kdy by něco nepotřebovala. Ať už nový proutěný koště, nebo staženýho králika –samozřejmě ne zadarmo, to dá rozum-, a nebo někomu něco naopak odnést, věděla, kde koho najde.

 

Občas se skoro celá Nová Ves (u Loun) sešla v jednom statku; před mámou to kamuflovali svatbou, ale brácha jí řekl, že prdlajs svatba, že to už se ti vesničani před ní schovávaj.

Ta chalupa byla ale zároveň, z pohledu notorickýho strašpytle jako jsem já, na blbým místě – na polosamotě.

Máti mi tvrdila, že to je v pohodě, že se tam v noci nebojí, ačehobysetakybála, ale pro jistotu si na noc dávala vedle postele dvě sekery (spíše širočinového typu) s ostřím jak samurajskej meč.

 

Jinak teda, když už jsem v tom popisu vybavení:

U hlavy postele byla základna zařízení na dálkový ovládání televizoru. Vlastně se jednalo o vykoumanou soustavu smetáků, košťátka, provázků a nějaký gumy z tepláků. Bylo to vychytaný – tudle se zatáhlo za špagát a támdlenc to praštilo do televize a vypnulo ČT 1 (jinévo signála něbýlo). Vlastně jsem se doteď máti nezeptala, proč si tam nedala normální televizi, dálkáče už byly v oběhu, poměrně laciný, a my taky nebyli z nejchudších. Nejspíš se jednalo o balíček úspornejch opatření – nač kupovat novou, když stará ještě dobrá, aneb Dokud TV zrní, buď u ní.

 

Nedaleko chalupy byl prasečák; sice už dosluhující, ale byl. A pod krpálem roztomilej rybníček se zeleným žabincem, akorát pro Rákosníčka; plnej ryb asi … asi … tááááklenc velkejch! Trochu blbý bylo, že se nacházel hned za plotem, a když jste tam stáli a zavolali na máti do chalupy, esik už bude oběd, přítomní rybáři se na vás nasraně ohlídli, proč jim plašíte ryby.

Ale proč já o tom rybníku a prasečáku – no jistě – mouchy.

Hodila by se teda aspoň síťka do oken, žejo. A takyžejo, byla tam. Jenže se to občas neuhlídalo a nějaká ta sviňucha se do chaloupky přecejen vloudila. Jakákoli zahradnice nespořivá by si řekla: A co, seru na prachy, koupim si moskytiéru. A tu nejlepší co maj! Ať se práší za kočárem!

Naše spořivá máti to ale řešila svým způsobem: Večer co večer se ošplouchla, vyčistila zuby u sudu s dešťovkou, připravila si k posteli dálkový ovládání k TV a sekery, zalehla a na obličej si narazila slamák.

Nevím dodnes, jak to mělo zabránit mouchám v útoku – ozdobný dírky ve slamáku byly skoro jako slavobrána, a dobrý tři vypasený masařky mohly v pohodě vejít, i kdyby se držely za ruce.

Nojo, no, jsou prostě věci mezi nebem a zemí….

 

A to WC, to WC! Noční můra!

Krásná koupelnička, čisťounká, útulná, bojler na teplou vodu, na poličce pěna do koupele a voňavý mejdlíčko, to všechno v pohodě. Až do chvíle, než se před mátí vyslovilo: Jdu na záchod. Zatvářila se pokaždý tak uraženě, že si člověk zákonitě pomyslel Panebožeteďjsemasiněcoposral! a znechuceně se otázala: Na malou nebo na velkou?

 

Když člověk, zaražen tou důvěrností, odpověděl, že na malou, byl vykázanej do patřičnejch mezí u lesa, protože žumpa je už skoro plná a jáfurtnebuduprosittohofekálistu.

 

Když se někdo odvážil potřebovat kakat, byl mu vstup na WC povolen; ovšem z matčinýho obličeje se dalo lehce vyčíst, že se s tím absolutně morálně neztotožňuje, neboť oni zamlada chodili do křoví mnohdy i na velkou a neubylo je; dotčená osoba okamžitě pochopila, že v matčinejch očích je slaboch, když to nevydrží.

 

Utrpení našich močovejch měchýřů, či případně tlustejch střev, bylo ale báječně kompenzováno; košíky třešní, mísy obřích jahod, že se až srdce smálo, rybíz, angrešt, zelená cibulečka, česnek, a o roztodivnejch bylinkách je snad zbytečný se zmiňovat.

 

A jelikož je naše mum workoholik, tak nezůstalo jen u produktů čerstvě vytaženejch či vytrženejch; kompoty, kompůtky, marmeládky, džemy, balíky zmraženýho ovoce a nebo najemno posekanejch bylinek byly pravidelně odváženy těma, co se nejmíň přičinili o to, aby to vyrostlo – mýma bráchama a mnou.

 

Jedinou vadu na kráse zpětně spatřuju v černým rybízu; ten nemusím v jakýkoli podobě; ale máti někde vyčetla, jak je šíleně zdravej, a s protivnou vytrvalostí mi opakovala: Jez ten černej rybíz. Je dobrej!

Když jsem odvětila, rovněž s protivnou vytrvalostí, že ho … prostě nežeru, pokaždý argumentovala tím, že jsem tlustá jako prase, a že mám určitě zanešený cévy kdejakým sajrajtem, když kouřim, a že mi ho procukrovala, a že když si ho budu večer u televize chroupat místo bůhvíčeho, tak mě neubude. (Dodnes neubylo – chroupe ho místo mě Zuzka.)

 

Jinak byla zahrada boží a báječná a plody hutné a chutné. A nebýt toho, že máma občas praštila dramaticky kosou nebo srpem a zvolala, že se na to vysere a tu zahradu fakt prodá, když jí nehodláme pomáhat nebo ji tam aspoň vozit (neměli jsme čas), tak to byl, s přimhouřenejma očima, ráj na Zemi.

 

Jenomže – v nejlepším se má odejít, jak tvrdil klasik.

 

A máti ho poslechla.

 

S hubama dokořán, ještě zamatlanýma od jahodový marmelády, jsme zíra
li, když nám oznámila, že zahradu prodává.

Nějakejm Pražákům.

 

Ale než se nám stačilo v hlavách rozležet, jaký to bude mít důsledky, že už žádný ovocíčko a tak, máti nevydržela s nervama a … pořídila si novou zahradu.

 

Na rovince, blíž k bydlišti, krásnou.

 

A zatímco tady smolím tenhle elaborát, na příslušnejch místech už se pomalu chystají semena.

 

Bude se sejt, holky!

 

 

O nový zahradě, meruňkách a rakytníku řešetlákovém zase příště, jo?

26 komentářů: „Už by se mělo myslet na semena

  1. Kash Tys me zase dostala,Tvoje mati musi byt bajecna :-))hihi na nove zahrade je WC nebo velmi vysoke krovi? :-)))

  2. Já už stará jsem (teda skoro), já se zeptat můžu: tak jak je to s tím záchodem? Popravdě: ono není nad hezký hustý vzrostlý zelený (popř. rozkvetlý) křoví…a PS: na Vysočině ještě nesejeme … leda tak sníh

  3. Ahoooj Kash!Poté, co můj muž změnil plodnou zahrádku na vrakoviště, mohu sít leda na cestičkách mezi vraky, ale nevzdávám to, už mi klíčí rajčátka, ty já ráda v každé podobě. O jahodách se rozhodne, až zjistím, zda mohou růst v zavazadlových prostorech různých aut :)))Vítej zpět!!!

  4. áááchčíst tohle v době, kdy za oknama „chlópe“ sníh, je výborný :-))Dávám si za úkol, že letos tu zahradu, co má máti za barákem a 3 roky už tam roste jenom tráva a z ovocných stromů je prales, dám do pořádku. P.S. zahrádkaření od mala nenávidím 😮

  5. Zdravím zase po čase! Dík za povídání, připomnělo mi to chaloupku tatínka mé drahé spolubydli (s níž spějeme do podobně láskyplného vztahu, jako Ty a Zuzka, odvažuju se tvrdit) – akorát že tam se až tak nepečuje o zahrádku, nýbrž o samotnou chaloupečku… ovšem stařičký mbéčko ve stodole na vožení sena nebo systém hadic pro případ náhlého požáru má taky něco do sebe =o) No, už se tam zase těším, až se tam někdy s Paajou o prázdninách vypravíme :o) U Tvýho vyprávění jsem ztuhla jen u slova „prasečák“… bože, taky je to taková zrůda na 40 nebo kolik tisíc ubohejch zvířecích duší, co tam jen kvičí, žerou a s*erou… a smrděj na celou obec? Snad ne… takový zlo bych nepřála nikomu a Tvý rodině obzvlášť ne…

  6. Jj, děda taky nevydrží bez zahrady. Když přišel o tu svou pár kroků od bytu, jezdil zvelebovat naši zahrádku u domu i na chalupě 🙂 Teď řádí už čtyři roku v Roudnici na pozemku místního důchoďáku 🙂

  7. Čau lidi, zdravím v únoru, leden jsem neprospala, pracuju, sbírám penízky :-)) Myslím na vás, Terísku, zastavím seeee! :-))

  8. Ahoj, zdravím koncem března :-))) Semínka dosud nevyseta, shora jmenovaná autorka stále pracuje, a jelikož jí hoří daňová koudel u (_Y_), ještě chvíli asi bude.Avšak článeček se již chystá, a bude…možná…překvapující :-))

  9. Hlásím se do klubu odpůrců černého rybízu (spiklenecky mrkající smajlík). To je asi jediné ovoce, co do sebe nedostanu ani pocukrované…

  10. SuperSuper super bezva pobavení, jahody už sklízíme, černý rybíz vyřezán, červený se už rdí, můžeš přijet na marmeládu 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s