V čaji s citrónem se holt pravda hledá hůř

… než ve víně.

Takže tímto pokračuju v dálkovém výslechu a odpovídám nejdřív na 11 otázek, které mi položila jedna z TOP blogerek, a teprve poté napíšu (pro změnu, hehe) něco o sobě.

1.     Co děláš nejraděj?
Přijde na to. Většinou to, co dělám dobrovolně. Ačkoli ne, to není až tak pravda. Neumím odpovědět, poškodila bych tím činnosti,  který zapomenu uvést.

2.     Co děláš s odporem?
Přijde na to. Většinou všechno, co nezbytně musím.

3.     Na co myslíváš cestou metrem/ vlakem/ tramvají/ autobusem/lodí/letadlem?
Nezeptala ses na auto. Tím ostatním moc nejezdím, leda výjimečně metrem nebo autobusem (ale ráda, nevadí mi to), a to se ptám: Kurva a co když ten autobus zastaví jinde, jak se dostanu domů? (To víš, bydlím v Praze teprve sedmej rok, nemůžu hned znát kdejakou asfaltku.)

4.     S čím si zahráváš?
Se zdravím. Ale už se snažím si příliš nezahrávat.

5.     Proč se vztekáš?
Třeba když jsem před pár dny viděla souseda, kterej nakopnul svýho psa. Nazvala jsem ho zasraným debilem, a že ho udám, a on za to do toho psa kopnul ještě ve vchodě a já nemohla v tu chvíli nic udělat. Tak to se vztekám, že nemůžu tomu chlapovi prostřílet tu hnátu jeho vlastní zbraní (údajně je policajt). A ještě bych mu střelila do držky.

Jinak se vztekám kvůli kdečemu, ale už stále míň. Bývala jsem, bohužel, samonasírací, ale už na to beru prášky. Tyto mě sice zavodňujou, ale ani mě to příliš -když dámy prominou-  nesere, protože jsem většinou povzneseně otupělá.

6.     Zazlíváš si něco?
Ano. Někdejší přílišnou benevolenci a důvěřivost. A taky že jsem byla laxní a nevystudovala VŠ. Za to bych si denně nafackovala.

7.     Věříš v posmrtný život?
Ve svůj nevím, to ještě nemám zpracováno, neumím si se představit v nebi na obláčku. Ale v ostatní posmrtný životy plný radosti a štěstí pevně doufám, viz můj článek o babičce, co umřela zítra.

8.     Čeho se bojíš?
Nejvíc asi fyzický bezmoci, ochrnutí, toho, že mě Zuzka blbě učeše a budu vypadat jako ludra, a nepochybně s rudě zmalovanou tlamou a nehtama.

9.     Nad čím vítězíš?
Už asi šestý měsíc nekouřím. Teda jo, ale elcigáro, a i na něj pomalinku zapomínám.

10. Co si zadáváš nejčastěji do vyhledavače?
Chorvatský slovíčka. Jako soudní tlumočník je musím umět jako když bičem mrská, jenže oni si pořád vymýšlejí nějaký nový, a mně už to prostě hlava nestíhá.

11. Co by ti právě teď udělalo největší radost?
Jakože úplně teď? Kdyby mě někdo umyl, nagrémoval, srovnal mi to shrnutý prostěradlo, načechral polštáře, odnesl do postele a podal rozečtenou knihu. Jenže … mě nikdo neunese 😀

A všeobecně? Světový mír a dostatek rýže, to snad dá rozum.

A republikově? Vidět téměř všechny zákonodárce mašírovat v teplákách do přidělených cel.

A teď o sobě mám napsat 11  zajímavostí. Něco teda napíšu, ale zajímavosti vypadají jinak.

1. Ráda píšu básně, a byla bych ráda, kdyby je četl někdo, kdo jim rozumí, kdyby někomu pomohly, a já je nepsala úplně na hovno.

2. Naprosto se mi hnusí, když ženská mluví sprostě, přičemž mi ale nedělá problém psychicky ustát :-D, když má známá prohlásí, že se tady na to už na všechno vysere, a pojede do Španělska provozovat orální sex za haribo (ona to říká jinak, ten orální sex, uvádím zkratku: k.č.).  Asi záleží, kdo to řek´. Sama říkám sprostý slova často.  Je to však hnusný a nedůstojný a dámy nehodný.

3. Ráda bych byla spisovatelkou. Vlastně už jsem napsala dvě knížky (jedna vyšla v MF, druhou jsem si vydala sama), ale narozdíl od kdejaké kurvy pseudocelebrity, co s někým vleze do postele a napíše, jaký to bylo, a pak se o ní dočteme, že je spisovatelkou, se já jí být necítím (tou spisovatelkou). A asi ani nebudu protože jsem včera váhala nad měkší-měkčí a taky nad standartní-standardní, což je tristní a stydím se.

4. Nesnesla bych po někom dojídat cokoli s mlékem či máslem (chleba s máslem, načatý jogurt, či dokonce krupicovou kaši, a nedej bože ještě promíchanou, šmarjá!)

5. Miluju vůně, dobrý jídlo (pálivý!!!) a knihy a svobodu, tu, kdy je mi úplně jedno, že mám na sobě vytahaný tepláky a kulicha, a šmarjá já nejsem namalovaná a co když někoho potkám!

6. Jsem soudní tlumočník pro srbštinu a chorvatštinu a naučila jsem se to jen proto, že v rozhlasový relaci pro motoristy „Pozor, zákruta!“ (a skřípání brzd, chachááá, tyvole, to byla znělka! :-D) jsem jednou zaslechla píseň Odpusť mi, táto, což bylo impulzem, abych se ten -tehdy ještě jako jeden- jazyk začala učit. Á propós: když teď tu píseň po dlouhý době poslouchám … ohlížím se na osobní události posledních let … ten text … napadá mě jedno slovo: předznamenání.

7. Nemám ráda pseudoautority a taky nenávidím sport (ale i whisky a doutníky 😀 ) a reklamy, kde se polonahá rajda plazí po autě a vystrkuje silikony, aby se ve finále prodalo o pár jogurtů nebo pneumatik víc. Naopak miluju tuhle reklamu/upozornění na bezpečnostní pásy a ještě se nestalo, abych se u ní nerozbrečela, stejně jako u nejkrásnější žádosti o ruku, jakou jsem kdy viděla a ještě do třetice: skrytá kamera – recyklace plastových lahví.

8. Mám ráda (písňový, básňový) texty, který ve mně zanechají stopu, nebo mě prostě jen dojmou (a zanechají stopu 🙂 ), což je jednoznačně kdeco od Michala Horáčka, kdeco od Nohavici (…a kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu … slyšíte tu nádheru? … básníkům české země chtěl bych uklonit se… Bezkonkurenční text!)  a ještě pár dalších, třeba Vlastu Redla. Objevila jsem je však až v pokročilém věku; v podstatě celej život jsem poslouchala srbskýho D. Balaševiće (obdoba Nohavici).

9. Nesnáším, když někdo řekne slovo sejra (Podivej, mamko, koupíme si tedlecten sejra, ten je dobrej, to je ten rokfórd...), když si někdo plete holt – hold, t.j. že namísto toho prvního píše umanutě to druhý, a pak taky, ale to už se velmi opakuju, nesnáším amerikanizmy jako wooooow, šumlující ludry, hrající si na moderátorky, zábavný večery v televizi, herce, kteří přebíhají z jednoho seriálu do druhýho, debilní pohádky a časopisy pro děti, některý úředníky evropský unie a ještě mnoho dalšího.

10. Miluju naprostou samotu (když vím, že je někdo ve vedlejším pokoji, nebo že mám kam zavolat).

11. Doufám ve šťastný konce.

Tak, a teď jdu, ještě před spaním, vymyslet otázky na ty, co jim zítra ráno předám štafetu. Třeste se 🙂

22 komentářů: „V čaji s citrónem se holt pravda hledá hůř

  1. Ty, Kasch, až nemám dobrej pocit z toho, že já to tak odflákla. Teď jsem to přejela v rychlosti, ale vrátím se.
    Kdyby mi to někdo četl a já měla hádat, „kdo je to“, nezaváhala bych ani tisícinu vteřina, i kdyby vynechal srbštinu a chorvatštinu.

    • Znám fakt krásný, strašně milí a sympastický Srby, Kasch. Čtyři. Nevím jestli jsem Ti to už někdy psala, úplně je miluju. Dva kameramani a dva režiséři, přátelé Aleše. Scházíme se u Aleše na statku.

  2. S odstupem času bych chtěla ubezpečit každého, kdo sem vleze, že tuhle slátaninu během dne zkrátím. To je totiž můj problém – nedokážu být stručná.
    A druhá věc – nesnáším, když někdo používá vulgarismy, a sama nejdu příkladem. Taky to dneska trochu zredukuju.

    Miru, o Jugoších jsi mi nikdy nepsala. Nemá jeden z nich příjmení od R. a ženu herečku? S tou se znám já.

    Třeba MATFYZ? 😀

  3. P.S.
    S odstupem asi 5 dalších minut suše konstatuju, že nic zkracovat nebudu a žádný vulgarismy taky nebudu redukovat, ještětotak!, protože kdybych to zkrátila, uhladila a uplácala, byl by to podvod. A kromě toho jsem ospalá.

  4. 1. Nemá. Ani R. ani herečku.

    2. Neredukuj.

    3. Tedy vážně, jakou VŠ? Proč? Co je to za blbost s tou VŠ ? Chceš se pustit do něčeho, k čemu je nezbytná?

  5. 1. To je stejně Chorvat.
    3. Do něčeho pustit? Co je to za sprostý myšlenky?! 😀
    Ne, já jen že mě štve, že jsem prošvihla bohémský život na koleji, debatní kroužky o hovně
    nad zvětralým pivem v laciný hospůdce, a taky mi jde na nervy, že nemám co vyplnit do kolonky
    Titul v dotaznících..

  6. Canan Pamuk a Mirko, ráda bych vás seznámila 😀
    Jste každá z hodně odlišných světů, ale přitom jsem si jista, že by mezi váma panovalo naprostý pochopení…
    Jéžiš, nejsem moc nějaká to? Přecitlivělá? Asi jo; já totiž vařim segedýn a budu péct perník s jablky a polevou a těším se, jak se nažeru, tak asi proto 😀

  7. Kashi, moc děkuju za nahlídnutí do Tvý duše a života. U některejch bodů jsem se užasle tlemila /dojídání čehokoli s mlíkem po komkoli!!! Chápu, že někomu vadí něco dojídat, ale že zrovna to s mlíkem / máslem?/, nevěřícně kroutila hlavou /jak někdo nemůže mít rád whisky?/, u některejch tiše souhlasila. A u některejch žasla /protože svůj bod 2, začínající slovy „Mám jizvu nikoli na rtu, jak zpívá Jarek Nohavica, ale na hřbetu pravýho předloktí“ jsem napsala předtím, než jsem si přečetla Tvou zmínku o tom, že máš Nohavicu ráda. Jak velká je pravděpodobnost, že dva lidi při psaní článku, kterej bezprostředně s písněma nesouvisí, napadne tatáž písnička?

    Jo, a abych nezapomněla, vzepjala jsem se k heroickému výkonu a poslala to dál! VIz výsledek – http://avoris.blogspot.cz/2012/11/dalkovy-vyslech-od-kash-aneb-i-ve.html

    :o]

  8. PS: Jak vypadá taková ŠUMLUJÍCÍ LUDRA, prosím? Jsi druhej člověk, od kterýho jsem tohle slovo slyšela/četla. Ve mně ludra nenapravidtelně evokuje hybrida lůzy a hydry… jsem daleko od pravdy?

    A jestli máš komplex, že nedokážeš bejt stručná, tak ho neměj a podívej se ke mně…

  9. Terí, ludra je pro mě žena s červeně zmalovanými rty (rtěnka rozmazaná), která chodila za peníze do zaplivaného hotelu. A šumlující je huhňající 😀 Takže v podstatě huhňavá kurva 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s