Dvě na lavičce

Sedíme na zahradě na lavičce, Zuzka s pýchou velkopěstitele obhlíží své čtyři řádky klíčící cibulky a několikero zelenajících se salátů a upozorňuje mě na rybízové keře, obalené budoucí hojností.

Včera bylo krásné jaro.

V tuto chvíli už to moc neplatí, protože, s prominutím, chčije a chčije.

A dokonce proběhl jakýsi pokus o jarní bouřku a v celé obci nesvítí jediné světlo. Bububu! Kdybych byla sama doma, tak se možná strachy zjevím …