Tak jsem zrovna přesýpala v hlavě rozhovor se Zuzkou, v němž mi kladla na srdce, že já prostě nesmím žádnou mouku, NESMÍM (odkývala jsem jí to, a myslím to upřímně).
A do toho zavolal volal můj cizinecký kamarád, s nímž jsme se léta neviděli … teda on mi volal už ráno v osm, ale to jsem zavrčela SPIM!!!, a jen vrozená zdvořilost mi nedala dopovědět ještě KURVA!!!! … a mezi řečí mi sdělil, že v té cizině provozuje síť pekařství.
Balkánského typu.
Tak to jsem se zatetelila a hned jsem byla svolnější k hovoru 😀
Obdržela jsem příslib, že až sem pojede, přiveze mi spooooustu bureku – s masem, se špenátem, a jaký ještě budu chtít.
Zuzka pozorovala jak se tetelím a hladově naprázdno polykám, a pak odevzdaně prohlásila, že kouká, že ať dělám cokoli, mým leitmotivem zůstává žrádlo.
