Miluju chutney

Čatní. Takové pikantní, sladkokyselé, s ovocnozeleninovou chutí.

Tedy – já si ji tak jen představuju, protože jsem čatní vlastně nikdy nejedla.

Zbylo nám na keříčkách plno nedozrálých minirajčátek, a já zavětřila příležitost, jak konečně vyrobit vlastní čatní, takové, které nás proslaví po celé rodině, mezi přáteli, a tak vůbec. Jak se budou sjíždět a žebronit, jestli nám ho sklenička nezbyla.

Našla jsem si recept, který jsem tedy trochu upravila, protože zázvor a nové koření ble ble ble. Zázvor jsem vynechala úplně a nové koření jsem dala jenom vymáčet v kovovém vajíčku.

Zuzka snad hodinu sbírala mísu rajčátek, opravdu dlouho, protože to jsou speciální, extrémně malé plody. Já je odstopkovala a samozřejmě pořádně propláchla.

Kamarádka, která mě přijela učit háčkovat, pokrájela nadrobno jablka a cibule, utřela česnek, a já to všechno dala pěkně vařit. (Háčkovat jsem se zase nenaučila.)

V kastrólu to bublalo, dmulo se to, poprskávalo a škvířilo jako v kráteru aktivní sopky, takže jsem to vždycky rychle promíchala a zakryla, jinak bychom toho měly spoustu na stropě.

Mezitím jsem si připravila čisté skleničky. Spoustu skleniček.

Po několikerém ochutnání jsme, Zuzka, kamarádka i já, usoudily, že bude stačit, když naplníme dvě nebo tři. Na zkoušku. Co to udělá, když to vychladne.

Zbytek jsem nalila do WC rovnou, ještě teplé.

A ty skleničky, ty jsem schovala pro vás, abych je mohla nafotit. A jdou taky z baráku.

Od včerejška máme tak hořko v puse, že jsme si ještě v noci se Zuzkou dělaly kakao.

Spočítala jsem si náklady: cukr, jablíčka, cibuli, česnek, ocet, a taky elektřinu, práci s trháním a čištěním, a ještě mytí obkladů kolem sporáku, a hlavně spotřebu vody, a bylo mi zle zejména z pomyšlení, jak to všechno zvedlo hladinu v žumpě, a jak zase nebudeme moci sehnat Pana Hovnocuca, až přijde čas.

Samotný produkt jsme možná mohly vyklopit do kompostéru, ale to by se nám asi žížaly, až by dodávily, pěkně poděkovaly. To jsme jim nemohly udělat.

Dnes celý den pojídáme máčené sušenky. Abychom zajedly tu přetrvávající hořkost.

I hořkost z nezdaru.

Ach, ano ano, je to tak:

I významné dny, jako je ten dnešní, krásný, vlastenecký, mají své malé smutné epizody…

 

chutney_fuuuj

Dávidlo ze zelených rajčátek…

😀

 

 

Reklamy

One thought on “Miluju chutney

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s