Jak jsem nedostudovala tvůrčí psaní

aneb

co mi nikdy nekupujte k Vánocům!

Už jsem o tom kdysi psala, ale dnešní debata zase ťala do živého, ještě to nepřebolelo, asi se potřebuju porýpat v ráně, hahaha 😀

 

Jednoho dne jsem si uvědomila, že mé psaní nemá hlavu ani patu, a že potřebuju nutně někoho, kdo mě trochu dokáže usměrnit. Učesat. Uhladit. Aby ta písmenka měla šmrnc.

A tak jsem se, s nadšením sobě vlastním, přihlásila do kurzu tvůrčího psaní.  Online kurzu. Stál čtyři nebo pět tisíc káčé, a Zuzka, držgrešle naší domácnosti, dost zuřila, že je to drahé, a že to teda dodělám, jestli tam vlezu. Slíbila jsem, že ano, a vlezla.

Chtěla jsem si zkusit, jak se píšou různé slohové útvary, a hlavně si vyzkoušet třeba scénář. Zaplatila jsem, a obratem obdržela vstupní kód na stránky, kde se měly nalézat různé ukázky, a také diskuzní skupiny, vytvořené za účelem vřelých debat mezi účastníky kurzu.

Ukázky byly, pravda, ale už jsem je znala ze dříve zakoupené knihy od stejné lektorky. A něco navíc by se dalo vygooglit. Zadarmo.

A diskuzní skupiny? Ozvěna v prázdných sálech a meluzína za komínem: pravda je taková, že se tam nikdy nikdo nepotkal, občas tam zabloudila něčí duše a utrousila dílko nevalné úrovně, načež tam jindy zabloudily jiné duše a utrousily zdvořilou pochvalu.

Plnila jsem tedy domácí úkoly, třeba vytvořit fejeton nebo povídku. Které potom lektorka rozebrala. Nic z toho rozboru si nepamatuju, přínos nulový. Celý ten kurz byl tak nějak přednastavený, nedomyšlený, šitý horkou jehlou; byla jsem víc a víc otrávená, ale za ty prachy jsem to teda holt plnila.

Jelikož zlatým hřebem kurzu mělo být setkání absolventů v Chorvatsku ( pobyt si měli samozřejmě hradit sami mimo kurzovné), došlo mi, že než jako student jsem chápána jako pootevřená peněženka, a že tudíž moc velkou objektivitu nemůžu očekávat. Nějaké Hele, vyser se na to, ztráta času, nemáš talent! tady rozhodně nehrozilo. Někomu to vyhovovalo, mně bohužel ne.

Až jednoho dne jsem opět zavítala na zaheslované diskuzní fórum, a tam se skvěla „báseň“ paní lektorky. Nevědět, kdo je autorem, tipla bych tak dvanáctiletého haranta. Přečetla jsem si ji mockrát, a když mě ani vytřeštění ani paf nepřecházely, jala jsem se taktně zjišťovat, zda je to míněno vážně.

Bylo.

Ten den jsem ukončila kurz a svým prachům udělala pápáááá.

A už nikdy!

Smutná pravda je, že slohové útvary neumím rozlišit a napsat dodnes.

Kdyby vás náhodou napadlo, že nějaká kniha o tvůrčím psaní by byla vhodný dárek pro mě, tak nebyla.

S díky bych vás s ní

poslala…

… no, však víte kam.

🙂

 

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s