Blackout

Tak dlouho jsem Zuzku strašila katastrofickými scénáři při blackoutu, tak dlouho jsem ji přesvědčovala, jak to není žádná prdel legrace, až se to splnilo. Ale jenom mně. Jen mně, protože Zuzka není doma.

Takže, co to obnášelo a obnáší:

V první řadě nejde světlo.

Což mi přes den nijak extrémně nevadilo, ale vzhledem k tomu, že už je tma jak v pytli, potmě není příjemně člověku samotnému.

Má-li čelovku, má štěstí.

Já čelovku sice mám, ale jak jsem pramínkem světla zavadila o okno, a než mi došlo, že ty žhnoucí zraky za oknem nejsou zombí, ale naše kočky, které chtějí domů, vyskočil mi úlekem tlak. A taky se mi zdá, že ta čelovka skomírá. Za chvíli možná dojde baterie, jako postupně došlo skoro všechno.

Nene, mobilem si taky neposvítím, protože ten zradil jako jeden z prvních. Ještě jsem stihla napsat Zuzce, ať koupí toaletní papír, vejce, mrkev, bílé fazole a svíčky, a tím jsem skončila. Myšlenka, že si ho dobiju, vzala samozřejmě za své (ono to pochopení člověku zhýčkanému městem trvá déle), a postupně mi docházelo, že prostě ne a nepůjdou ani zásuvky.

Pak zkolabovaly digitální hodiny.

Televize.

Řekla jsem si, že holt teda co, zase nevyžehlím to prádlo, co suším už měsíc, a nikdo nemůže říct ani fň, když vyžehlím jindy, a teď si pokecám s přáteli na sociální síti, že.

Jenže mi nedošlo, že asi zkolabuje i internet. (A ono jo.)

Tak jsem si říkala, že když nemůžu nic dělat, tak si teda zahraju nějakou hru na stolním počítači, kde nepotřebuju internetové připojení.

Jenže ouha: zapneš, nejde proud, nejde stolní počítač, nech si zajít chuť.

Přestala se mi vařit polévka na sporáku.

Poháněna elektrickým čerpadlem, nejde pustit voda.

Ani do WC, to dá rozum.

Za chvíli se do člověka zakousne chlad, protože si nemůže zatopit. Mohl by, kdyby nebyl blbý, a alespoň jedny kamínka si nechal jen tak, jako za starých časů. Jenže člověk zhýčkaný městský si ve své nevědomosti pořídil kamna s výměníkem, a ten výměník bez elektřiny co? No taky nepracuje! Můžete mít nakrásně naštípané dříví, připravené na zátop, ale člověku neuvyklému vesnickému životu až ve chvíli blackoutu dojde, že zatopí-li v těch kamnech s výměníkem, a nesepne-li se termostat, tak ta kamínka zahřejí, ale jen chvíli, než pravděpodobně explodují celá, nebo aspoň vyletí sklo.(Nemluvte mi o záložním zdroji, nemáme ho, nechci mít kuchyň plnou trubek a přístrojů.)

Takže si ten smutný, prochladlý jedinec neudělá ani čaj, protože nemá na čem. Hladov a nevesel, sežere, co mu padne pod ruku, než se to v té lednici (která rovněž nejde)zkazí. (Z nedostatku jiné potravy jsem snědla Zuzce pudink, ale nezasytil, a ke všemu 300 kcal na náladě nepřidá.)

Jedinou radost, kterou celý blackout způsobí, je takový jemný pocit sounáležitosti, to když se člověk podívá z okna a vidí, jak se naproti v baráku, kde se jindy svítí jako na zámku, třepotá plamínek svíčky a křečovitě poskakuje světýlko z čelovky, hahaha.

Abych to zkrátila:

Zuzka přijela domů v černočerné tmě.

Nákup jsme vynosily pomocí zkomírající čelovky (Zuzka je původně pořídila sobě a dětem na plnění bobříka odvahy, a jak se hodí!). Potmě jsme povečeřely chleba s uzeným.

Nahodili to dvě minuty před kultovním seriálkem Most!, takže jsme se ještě stihly dozvědět, že Franta neměl erekci, dovařila jsem polévku, koply jsme ji do sebe, a chvátám dobít mobil a uklidnit se na nějakém survivor webu.

Jo, a když jsem řekla Zuzce, jestli už to konečně vidí, co se všechno mohlo stát, třeba v nemocnicích a tak, opáčila, ať to nedramatizuju, že mají záložní zdroje.

Tak vám přeju pěkný večer a vždycky nějaký ten záložní zdroj po ruce!

 

Reklamy

3 komentáře: „Blackout

  1. Jelikož se čelovka po setmění běžně stává součástí mého těla, moc dobře znám ty žhnoucí oči i ten pocit z nich. A je to docela zajímavý, protože čelovka svítí na celé zvíře a přesto jsou vidět jen ty oči ve tmě, co se na mě žhnoucně upírají tak, že i když už dávno vím, že za těma strašlivýma očima se skrývá nějaké naše přítulné zvíře, stejně mi projede tělem úděs.
    Zažila jsem to jednou i v lese.

  2. Jsem moc ráda, že máme plynový sporák. Na něm si aspoň tu vodu na čaj můžu ohřát. A jako rodilý vesničan mám vždy po ruce svíčku a zápalky 😉

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s