Poezie vlezle podzimní

Napadla mě dneska ráno, když jsem venčila čolka čokla a prodírala se mlhou bílou jako krupicová kaše.

Celou zimu toužím po jaru

…

Trochu chcíplá óda na léto

…

Ďábel ve mně

Původně to měla být decentní básnička o holce, která konečně dostala rozum a vymanila se ze skomírajícího vztahu. Ta holka si ale najednou začala žít svým vlastním životem. Nevím, kde se v ní vzal ten vzdor, fakt nevím. Ačkoli – možná vím: Včera jsem se od doktorky dozvěděla, že po mých kreténkách se děsně tloustne (potvrzuju).

Tak je ode dneška neberu.

A od rána už jsem měla dvakrát pocit, že bych s rozkoší sobě vlastní dvě zákaznice utloukla lopatkou na uhlí. A to je teprv začátek.

 

Moje město Most

…(Mám dost. Budu muset přejít na něco lehčího)

Dnešní chvilka poezie…

…snad Tě, probůh, nezabije!

Slzičky pro T.

Chtěla jsem psát vesele. Třeba o tom, jak mi dneska pes nanosil do postele kočičí hovna. A jak jsme vyhubily mšice na paprikách. Jenže jsem dostala jednu z nejsmutnějších zpráv: Kamarádce se zabil syn.

Tak mi dovolte, abych dnešní den věnovala jí.

A její rodině.

A jemu.

Upřímnou soustrast, milá T.