Trochu zvrhlá snídaně v trávě

Nastal čas podat zase trochu hlášení, jak si stojíme v té přírodě, jestli nás ještě nespolkla, a tak. Začnu dnešní snídaní…

Advertisements

Je jeden pokoj v němž … odevzdaně koukám.

Ještě není úplně jak má být, ten pokoj. Chybí tu police na provazem svázané hromady knih. Stará lavice, která snad jednou doplní velký dubový stůl,

Včera jsem od rána brečela.

Jako želva. Já vždycky držím, mlčky trpím, ale ono se to, což asi zná každý, nasčítá, a pak už stačí jen – kap – a je vymalováno.