Hýčkejte si svý dráteníky

Ze soukromí. A bez špetky bontónu.

 

 

Žila byla jednou jedna osoba, a ta seděla na záchodě a zrovna… 

A co, žádná jedna, prostě jsem to byla já.

Když se někdo nestydí ukazovat celýmu národu silikonový kozy (a kdyby jen to), který si nechal(a) vyrobit jen tak z plezíru, tak co bych já nenapsala, že sedím na záchodě, žejo.

 

Prostě jsem seděla na WC, dveře dokořán, jak je u nás blbým zvykem kuli kočkám, a šla kolem Zuzka.

 

A povídá:" Bobříčku, promiň, ale tady to smrdí, jak když zapíchli dráteníka."

A šla dál.

 

Pomyslela jsem si, že se vyseru na kočky, ať si škrábou, a prostě si ty dveře budu zavírat, protože co je moc  je moc – a každej člověk má mít svý malý tajemství.

 

Nicméně – slovo dráteník se v mý slovní výbavě tak nějak zachytilo drápkem, a už nepustilo.

 

Denně jeho význam, nebo spíš využití,  vypilovávám k větší a větší dokonalosti (a pak se tomu hodinu směju -většinou jenom já- jako debil).

 

Jdeme třeba ven se psama, Zuzka už je obutá v předsíni a čeká na mě, a mně se najednou začne chtít …no viteco, žejo.

 

A neřeknu, že jdu ještě chvíli zkusit kakínat, jak jsem to měla ve zvyku říkat dřív, ale řeknu, že se zdá, že k nám páni dráteníci stěhujou něco velkýho, a že už jsou někde za rohem, že musím ještě počkat.

 

Tak sedím na záchodě, nakonec nic, protože mi to nejde, když mi někdo skoro funí do týla, a když se Zuzu zeptá, že Tak co? (ona se ptá), už neřeknu, že Mnoho povyku pro nic., jako dřív, ale odpovím: "Páni dráteníci si to rozmysleli. Nechali stát piáno za dveřma a mají pauzu."

 

A jak jsem se ohnula pro boty, jeden malej pidiprdínek se přece jen nějak dostal na světlo boží, to se prostě stává i v lepších rodinách, si myslím.

 

"Hmmm, koukám, že jeden dráteník jde s náma se psama, co?" řekla Zuzu.

 

Začala jsem se smát (ve vypjatých a trapných situacích se skoro vždycky nezadržitelně směju) a najednou to nebyl jeden malej pidi, ale bylo jich víc a víc a hlasitějších, bylo to trapný, božínku, to bylo trapný!, a jestli někdo ze sousedů šel zrovna kolem našich dveří, tak to bude z vostudy kabát, protože to bylo PRD-HIHIHIII-PRD-HIHIHIIII-PRD-HIHIHIIII.

Na Zuzky místě bych mě okamžitě za to faux pas opustila (ostatně – kdysi mi stačil jeden jedinej prd nějakýho objektu mýho zájmu, a byl pro mě okamžitě navždy mrtvej, podobně, jako když mi napsal do milostnýho dopisu Mylá Kashiko…), ale ta jen suše prohlásila, že pánové teda pudou s náma všichni.

 

Ono to třeba bude taky tím, že strašně žeru syrový kysaný zelí, protože je známo, že to čistí střeva.

 

Mimochodem, teď jsem se nedávno dočetla, že syrový zelí patří mezi tzv. strumigeny, tedy potraviny, který snižujou funkci štítný žlázy, takže jsem docela naštvaná, že mi tudle informaci nepřidala endokrinoložka k lékům na moji hypothyreózu.

 

A mám se zélim utrum.

 

No, ale když jsem se jím cpala  -a nebo česnekem, ten zase beru na rozšíření céf, páč kouřim –  uplně nejvíc, stává se,… malá nehodička, malý prdíček, že…

 

V tom případě nedělám, že jsem to nebyla já, ale řeknu:" Aleale, pane Drátenik, sousede, vy zde?! Tož vitejte, pote dááál!"

 

Jsem ráda, moc ráda, že se mi tohle nestalo v sobotu, když jsme se Zuzkou kupovaly ten parapet, protože to by bylo velký, tam bylo publika …plno.

 

 

Cítí-li se někdo rozebíráním takhle ožehavýho tématu nějak pohoršenej, tak já bych to ráda vysvětlila, než si odplivnete, a pudete jinam:

 

 

Taky jsem se odjakživa tvářila jako vy.

 

Že já neprdím ze zásady, nikdy, protože dámy prostě neprděj.

 

Jenomže pak jsem byla hlavním účastníkem docela zásadní operace břicha (a ne v roli operatéra) a po operaci se mě furt doktoři chodili ptát na prdy.

 

Tedy na větry.

 

A já furt že nic, žejo, a takyže ne.

 

Pak už to sledoval celej pokoj užnevimjakdlouho, že jako furt nic, a doktoři se tvářili, že je zle, a od sestry jsem nevyloudila ani suchej rohlík a taky se tvářila, že je zle.

 

A pak najednou ….ťuky ťuk…a první pan Dráteníček, a druhej…a třetí.

 

A všichni byli rádi, a na pokoji velká sláva, a neslo se to od pokoje k pokoji, že Kashika už má větry, a ti, co je dosud neměli, smutně záviděli, a já byla ráda nejvíc, protože jsem konečně dostala nažrat (sice jen bujón, ale byla to mana nebeská aj tak).

 

Takže, lidi, helejte, jestli vám můžu poradit – hýčkejte si svý dráteníčky. Nemusíte je zrovna pouštět na volnoběh, to by třeba vaši partneři, míň tolerantní, než je Zuzka, nemuseli rozdejchat, ale aspoň trochu volnosti jim dejte.

 

Lepší, než si nechat vyvalit bok.

 

Tak brou noc …a nedržte to!

 

 

 

Jo, P.S., prosím vás:

Zuzka neprdí!!!!

 

 

A my si jdeme s mýma dráteníčkama ještě dát jedno půlnoční cigárko.

 

Tak pojďte, klucí!

 

PRD

HIHIHI

PRD

HIHIHI

PRD

HIHIHI

prd

prd

prd

 

 

19 komentářů: „Hýčkejte si svý dráteníky

  1. Já vím o jednom, o tom místním východočeským. Hrnce ale nedrátuje, dělá takový ty ozdobný věci, ale i tak… Co teď mám dělat? 🙂 Budu tam posílat někoho jinýho asi 🙂

  2. :)))) tak uz je mi mene smutno, dekuji kashiko ! Osobne muzu doporucit LILEK S cesnekem (dvojnasobny dratenik) a klasicke fazole, samozrejme…

  3. :-))))))))))Gombo, to je SKVĚLÁ hláška!!L., nedělej mi chutě, proboha!Všem přeju krááásnej dnešek a víkend jakbysmet!!!

  4. :-řehtííkČtu nadpis a říkám si co pořád máš s těma dráteníkama… no tohle jsem ale nečekala.Jeden kamarád se kdysi vyjádřil v tom smyslu, že „když už před sebou i prdíte, tak to je vážnej vztah“. :-smích U nás se zase při odchodu „tam“ za „tím“ účelem říká: „Jdu znečistit sborovnu.“ (To podle toho výstupu Šimka, Grossmanna a Pavla Bobka, tuším.)

  5. Tak jsem si kvůli tobě prodloužila život! Díky! Já taky, bo dáma, neprdím. A můj chlop jo! a furt hádka! Takže díky, začínám dráteníky pouštět… a slzy smíchu utírám… PRDU ZDAR!

  6. Looney, sborovna je boží! :-))) To by šlo ještě vypilovat, co třeba ….parlament :-))))Zuzi, zastavím. Dráteníci jsou můj STROP! :-)))Lilu, zdravím a děkuju! :-))Abu, jako dámy akorát nemaj kouřit na ulici, jinak si mužou dělat, co je ctěná libosť. A nech těch krokodýlích slz..Jé, hele, jak Tvý miminko řekne KROKODÝLEK, to by mě teda fakt zajímalo! :-))))

  7. Hihihi klasika, zase se prdí :o)))))) jsem se málem udusila smíchy, bo nemůžu popadnout dech….. budu to muset vytisknout a dát přečíst Honzovi :o)))))))))))

  8. Taky jsem dama, co neprdi. Vim, ze kdyz jsem s nekym sdilela postel, drzela jsem to, jak se dalo a mela az hrozny bolesti bricha. I v noci jsem se kvuli tomu budila. Jakkoli moc zamilovana jsem byla – rano jsem si neprala nic jineho, nez aby uz vypadl a ja jsem mohla… no, vite co…. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s