Trochu zvrhlá snídaně v trávě

Trochu zvrhlá snídaně v trávě

Nastal čas podat zase trochu hlášení, jak si stojíme v té přírodě, jestli nás ještě nespolkla, a tak. Začnu dnešní snídaní…

Navrhla jsem Zuzce, že když je tak krásně, proč neposnídáme venku, vždyť co bychom v Praze daly za snídani v trávě (to až tak úplně ne, stran klíšťat), a  Zuzka řekla proč ne, dobrý nápad.

Zapečené houstičky se šunkou a sýrem, trocha rajčatového salátu, vychlazený čaj. Než jsme se do toho pustily, tak samozřejmě nutno nafotit, protože co kdyby někdo nevěděl, jak vypadá houska se sýrem a hadice a škopek v pozadí 😀

Jediný stůl, na který bylo lze snídani umístit, je napevno zabetonován, takže s ním logicky není možné pohnout někam do stínu. A zkuste si snídat v šestatřiceti stupních, když vás pot štípe v očích a pomalu ani nevidíte co jíte. Romantika neromantika, koukáte to do sebe rychle kopnout, a pryč, do stínu.

Naštěstí mi pak Zuzka udělala skotské střiky na nohy, báječná, osvěžující věc, to už ostatně věděl i Vinzenz Priessnitz, že voda léčí.

Fotografii snídaně jsem chtěla doplnit růžovými poupátky, protože jsme  stále v údivu a pyšné, jak pod naším láskyplným dohledem všechno pučí a raší a roste. Ještě nemám nové brýle, takže okolní svět vnímám jako půvabnou, pestrobarevnou abstrakci. Tentokrát jsem však přistoupila až k poupátku, abych udělala detailní snímek.

Nevím, jestli jsem chtěla zhlédnout zrovna tuto informaci. Každopádně už vařím výluh z té nej-nej-nejpálivější papričky, co doma máme.  Těšte se, mšice, budete se modlit, aby si vás vzal radši čert do pekla!

Následně jsme se staly svědky několikeré vraždy: netopýr, slepýš,… a plyšový  krteček. Kočky jsou holt predátoři, ach jo. Tak Zuzka posbírala a odstranila po zahradě výše jmenované mrtvolky a usnesly jsme se, že příště asi zase budeme snídat doma.

Když jsem u těch koček, tak pro ty, co nás dlouho neviděli, mám informaci, že nám umřela naše už poslední kočula, sedmnáctiletá Pépi, ale než jsme si stačily od koček trochu vydechnout, máme na krku dalších pět, s venkovními sedm. Vlastně už osm: toto je, prosím, náš poslední strávník. Říkáme mu služebně Vláďa (ale možná Vladimíra) a určitě někomu patří, to se jen doslechl, že my máme doma tiskárnu na peníze, a dobře vaříme, tak k nám chodí na jídlo. Ale postupně je kastrujeme, očkujeme a všechno co je třeba, žádná divoká rozmnožovací stanice, to nenávidíme.

A když už jsem u těch žvížátek: na víkend jsme tu měly vnoučky. Kája mi přečetl říkanky z nejmilejší knížky a Jasmínka nám nakreslila tolik srdíček a navyprávěla tolik věcí, že nám ještě dnes přechází zrak a sluch a omámeně nasloucháme nastalému tichu 😀

No, a to by bylo pro dnešek asi všechno. Jdu postříkat ty mšice.

A tady ještě jedna skoro letní fotka…

A jinak se děje spousta, spousta dalších věcí, ale kdo by měl v tomhle vedru chuť na román.

Tak Indy.

Hezké jaro, lidi!

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Advertisements

One thought on “Trochu zvrhlá snídaně v trávě

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s